Dlouho jsem přemýšlel, zda vůbec na tuto marketingovou show, kterou předvádí Jan Fischer, nějak reagovat, ovšem díky včerejšímu vysílání Otázek Václava Moravce mi to prostě nedalo jinak.
Celá estráda začala pět minut po dvacáté hodině, kdy kandidáta Fischera uvedl v medailonku jeho syn Jan a nezapomněl zmínit, že je pro něj otec velkým vzorem také v tom, jak se choval ke svým rodičům. Rodina je základ státu, to přeci ví každý a je velice důležité upozornit na to, že je Jan Fischer také otcem. Každopádně jednoho syna nám už Jan Fischer ukázal, tak teď byl na řadě ten druhý. Miloš Zeman totiž použil do svého klipu dceru Kateřinu, takže dva kluci budou vždycky víc a silnější pes víte co...
Po svém příchodu nezapomněl Jan Fischer obdarovat přítomné protikandidátky kyticemi, má přeci kladný vztah k ženám a jsou to dámy! Srdce všech babiček zaplesalo, jaký je Honza galantní junák. My prozíravější si říkali, kdyby to bylo opravdu upřímné, tak dámy obdaruje v zákulisí. Gentleman se totiž nepotřebuje předvádět před ostatními. Podle mého názoru to celé nakonec vyznělo jako dost laciné gesto.
Show must go on! A Jan Fischer začal se svými obvykle, někdy až trapně naučenými gestikulacemi ve stylu obamovského "Yes, we can!". Nehledě na to, že to divákovi asi po 10 minutách začalo lézt krkem a připadal si, že spíše než diskusní pořad sleduje olympijské utkání v šermu.
Nejvíce mi ale lezlo na nervy neustálé skákání Jana Fischera do řeči moderátorovi a to i v době, kdy se bavil s jiným kandidátem. Jeho až naprosto otravné "vraťme se k otázce" bylo až průhledně nesnesitelné. "Prostě Honzo, musíš všem ukázat, že umíš odpovědět přímo na otázku, že ty míříš na cíl!", zřejmě mu někdo poradil. Asi panu Fischerovi zapomněli dodat, že do řeči se prostě neskáče a už vůbec ne v případě, kdy se s Vámi nikdo vlastně ani nebaví. Neustálé upozorňování na sebe a vyvolávání dojmu, že on jediný zná ve studiu odpověď na dotaz diváka a chce mu ho říct, mi dokonce vadilo víc, než neustále zbrojení Jany Bobošíkové proti EU. A to je co říct, otravná s tím byla dost.
Na závěr pořadu se poté Jan Fischer zdráhal říci, kdo s ním půjde v případě vítězství na hrad. Asi ze strachu, že lidé vědí, že pan Soukup už jeden státní úřad zdevastoval a na hradě by mu člověk nesvěřil ani roznášení polívek. Na závěr nutno také podotknout, že ač nejsem příznivcem paní Roithové, tak mě velice potěšilo, že ona s tímto dotazem problém neměla a od té byste se měl, pane Fischere učit. Ta se za své lidi nestydí a celý pořad působila naprosto otevřeně, upřímně a hlavně PŘIROZENĚ! Jí jsem to na rozdíl od Vás věřil.
Z Vašeho uměle křečovitého výstupu mi bylo celkem nevolno. Hlavně když jsem si uvědomil, že jsou u nás lidé, kteří Vám to spolkli i s navijákem!
Pro mne jste ovšem nepůsobil jako člověk, kterého bych rád viděl v prezidentské funkci na Hradě. Spíše byste se více vyjímal v regálech obchodů. Například hned vedle COCA-COLY. Tu mi totiž dost silně připomínáte! Obrovským problémem u Vás ovšem je, že i přes tu všechnu parádu jste ve skutečnosti tak trochu bez chuti a po napití zůstává v ústech dlouhý pocit hořkosti!
