Kraje vlastní operační programy nepotřebují

Již 28. listopadu 2012 schválila vláda usnesení č. 867 k přípravě programů, které budou spolufinancovány z fondů společného strategického rámce v období 2014+ a ve kterém vláda jednoznačně stanovila vznik pouze jediného regionálního operačního programu, který by měl spadat pod záštitu Ministerstva pro místní rozvoj.

Nyní však, v době, kdy vznikají nová pravidla pro další rozpočtové období 2014-2020, přichází opět Asociace krajů se svou "spásnou" myšlenkou o vzniku a získání regionálních operačních programů pro každý region zvlášť a začínají tak opět komplikovat dosud probíhající vyjednávání o nových operačních programech. Asociace krajů žádá, aby bylo pro kraje alokováno až 60 procent slibovaných peněz a to proto, aby mohly kraje samy rozhodovat, kam peníze půjdou, protože samy prý nejlépe vědí, kde peníze použít.

Dle mého názoru jde ovšem jen o přesun finančních prostředků a moci tam, kde vůbec není třeba. Proč by měly kraje opět spravovat jednotlivé regionální operační programy? Vždyť to není vůbec třeba. A zvláště v době, kdy jsou kraje oranžové a budoucí politické rozložení ukazuje na levicově vedená ministerstva?

Pro ty, kteří se moc nevyznají v zákonech, v ČR platí od roku 2000 zákon č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje. Tento zákon přikazuje MMR, aby ve spolupráci s ostatními dotčenými ústředními správními úřady a kraji na základě průběžné analýzy hospodářského a sociálního rozvoje státu navrhlo vymezení regionů, jejichž rozvoj je třeba s ohledem na vyvážený rozvoj státu a vyrovnávání rozdílů mezi úrovněmi jeho jednotlivých územních celků podporovat a za tímto účelem vypracovává návrh strategie regionálního rozvoje.

A dále také v § 9 říká, že kraje vyprácovavají Program rozvoje územního obvodu kraje, který zejména obsahuje:

1. 
   analýzu hospodářského a sociálního rozvoje územního obvodu kraje, charakteristiku slabých a silných stránek jeho jednotlivých částí a hlavní směry rozvoje,
2. 
   vymezení regionů, jejichž rozvoj je třeba podporovat s ohledem na vyvážený rozvoj kraje, spolu s uvedením oblastí, na něž má být podpora zaměřena včetně navrhovaných opatření,
3. 
   úkoly a priority v rozmístění a rozvoji občanské vybavenosti, infrastruktury, životního prostředí, sociální politiky, vzdělávání a dalších odvětví v jeho samostatné působnosti.
    

Proto absolutně nerozumím tomu, proč by měly být tyto finanční prostředky přesunuty opět na Kraje, které sice čerpají, ale centrálně jsou pak těžko hlídatelné v tom, zda jdou peníze opravdu tam, kde jsou potřeba, či si jen nějaký z hejtmanů nezvelebuje vesnici, ve které bydlí jako například David Rath.

Nenechme se tedy zlákat neopodstatněnými prosbami a ponechme operační programy na centrální úrovni, jsou zde totiž (v limitované míře) lépe hlídatelné. Využijme těchto analýz, jejichž vnik nám přikazuje zákon a směřujme dle toho peníze opravdu tam, a tím je především myšleno do regionů, kde je to opravdu třeba.  

Jednotlivá ministerstva by měla vypisovat jak centrální výzvy pro čerpání z nových OP, ale dle mého názoru, by měla především využívat těchto zákonem určených analýz a poté dle toho, co kraje opravdu potřebují podpořit, vypisovat jednotlivé výzvy pro čerpání z OP na ty oblasti, které jsou opravdu potřeba a to napříč ministerstvy. Jednotlivé kraje jsou totiž specifické oblasti a každý z nich má své specifické problémy, které by se právě těmito speciálně vytvořenými výzvami na jednotlivé hospodářské oblasti mohly řešit.

Ale to jen v tom případě pokud jde Asociaci krajů opravdu jen o to, aby se jejich kraje rozvíjely. Není totiž absolutně nutné vládnout daným finančním prostředkům. Jde přeci o to dělat hospodářskou politiku efektivně, koordinovaně a především cíleně. Nebo se opět stane, že kraje dostanou finanční prostředky, které se sice utratí, ale rozvoji kraje to pomůže minimálně. 

Další variantou ovšem může být opravdu boj o peníze a moc, kterou sebou tyto nemalé finanční prostředky přinášejí a pak se ČR opět nepoučí ze svých chyb. Peníze se vyčerpají a efekt bude nulový. Nebo spíše, dalo by se říci, minimální, protože životní úroveň některých se opravdu tímto zvýší.. Ovšem všeobecný blahobyt pod tímto přerozdělováním nehledejme.

Je tedy na současné vládě v demisi a budoucí vládě vzešlé z voleb, zda tyto neopodstatněné prosby vyslyší a tím, že bude již vyjednávaný proces přerozdělení měnit, opět zbrzdí budoucí čerpání. A nebo bude svou hospodářskou politiku dělat s rozumem a peníze do krajů bude posílat z centrální úrovně na základě relevatních analýz a na základě potřeb vzešlých právě z krajů.